Název mají anglický, jinak se ale jedná o tradiční českou firmu, která působí na trhu již více než dvě dekády. Řeč je o společnosti PRO Joinery s. r. o. v Ivančících, jež je zaměřená na výrobu nábytku a interiérového vybavení. Svým klientům poskytuje kompletní služby od poradenství, přes návrhy, projekty, rozpočty až po kompletní realizaci. „Pokud člověk chce, aby firma neustále šlapala, nesmí ani na chvíli polevit. Neustále se musí přikládat pod kotel,“ potvrdil v rozhovoru majitel společnosti Jaroslav Vérosta, který je milovníkem Afriky, o níž ve volném čase společně se svým kolegou chystají rozsáhlý filmový dokument.
Můžete v krátkosti představit firmu PRO Joinery s. r. o.?
Jsme nábytkářskou firmou, která se od našich počátků specializovala na koupelnový nábytek. Po více než deseti letech, kdy jsme se věnovali pouze této činnosti, jsme začali obchodovat s jednou zahraniční společností, pro kterou vyrábíme vybavení pro obchody. Tedy různé pulty, regály, šatny pro zaměstnance a další.
U koupelen jste ale zůstali?
To ano, ale v současnosti tvoří asi jen pětinu našich zakázek. Zabýváme se také vybavením bytů pro koncové zákazníky. Dorazíme do bytu všechno zaměřit, navrhnout 3D vizualizaci a následně také od A až do Z zrealizovat. Zákazníkovi, který má tu potřebu, umíme i poradit, protože kolikrát neví, pokud jde o funkčnost nábytku i materiálové možnosti. To samé se týká i designu, podle toho, jaké jsou aktuální trendy.
Proč zrovna název PRO Joinery?
Tenhle název vznikl až poté, kdy jsme začali spolupracovat s anglickou obchodní firmou. Abychom se trošku anglickému trhu přizpůsobili a lépe tam zapadli, padl nápad na tento název a proto jsme PRO Joinery. PRO jako profesionálové, joinery zase v anglickém překladu znamená truhlářství.
Jakým způsobem se společnost vyvíjela, resp. kolik máte v současné době zaměstnanců?
Začal jsem podnikat jako soukromá osoba a spolu ještě se třemi kamarády jsme v polovině devadesátých let začali koketovat s výrobou nábytku do koupelen, protože se sem tehdy dovážel ze zahraničí. Našli jsme tedy díru na trhu. Ale začátky byly přesto těžké, protože jsme tehdy úplně nevěděli, co a jak. Nábytek se tehdy u nás do koupelen příliš nedával. Ale rozjeli jsme se a dokázali zásobit pražský velkoobchod, jemuž jsme pravidelně dodávali na 1 200 kusů nábytku měsíčně. Tehdy jsme měli osmnáct zaměstnanců, na naše poměry se tenkrát jednalo o velkou sériovou výrobu. Postupně jsme vylepšovali strojový park, investovali do CNC strojů, takže stejné obraty nyní zvládáme s osmi zaměstnanci.
Často se hovoří o tom, že v Česku chybí šikovní řemeslníci. Můžete tento fakt spíše potvrdit, nebo vyvrátit?
O šikovné řemeslníky je bída, to je fakt. Příčina není jen jedna, je jich rozhodně víc. Podle mého je malý tlak na to, aby v Česku fungovaly učební obory. Spíše chtějí všichni studovat, ale málokdo pracovat. Dnes jen těžko dokážeme kvalitního řemeslníka vyučit a vyškolit, ale dále to asi nemá cenu rozvádět
Jakými cestami jste se k této práci dostal Vy osobně?
Vyučil jsem se automechanikem, ale než jsem se dostal k této práci, vystřídal jsem řadu zaměstnání. Líbí se mi totiž různorodá práce, hlavně, když je vidět výsledek. Až mi jeden kamarád, který ve stolařině podnikal, nabídl, abych u něj začal dělat nákupčího. To byl první krok, ale ještě přede mnou byla dlouhá cesta. Výhodou je však má povaha, protože mě pokaždé zajímá, co a jak vzniká. Když mi něco nejde, zabejčím se a dělám, dokud to nezdolám. (smích) Když si jen vzpomenu, jak jsme hodiny a hodiny zkoušeli u broušení a lakování, aby byl povrch lesklý či matný, formou pokusu a omylu, to už snad ani není pravda.
Mění se nějak v průběhu času tato činnost?
Ta konstrukce, základ, to zůstává stejné. My už neděláme masivní nábytek, děláme z hotových laminátových desek, což je dřevotříska potažená fólií. Z nich se v současnosti vyrábí 99 procent nábytku. Na jejich funkčnost jsou dnes ovšem vynakládány daleko větší nároky. Konstrukční spoje na korpusy se změnily, dříve se lamelovalo, používaly se kolíkové spoje, kdežto dnes je úžasný systém demontáže, jenž vymysleli Italové, což jsou experti na inovace ve výrobě nábytku.
Rozumím tomu tedy správně, že složení, ale vlastně i demontáž různých kusů nábytků, je dnes mnohem jednodušší?
Je to tak. V současnosti je vytvořený perfektní systém na demontovatelný nábytek, který můžeme rozkládat a opět skládat. Dříve tomu tak nebylo. Navíc jsou i různé novinky a „vychytávky“, namátkou třeba panty pro tlumení na posuvných dveřích, které tak mají pomalejší dojezd, a další. Vyšší třída nábytku toto zasluhuje a potřebuje. I pokud jde o vnitřní vybavení, třeba zásuvky, kliky ve dveřích, ten pokrok je tam velký. Vesměs se sice jedná o dovozové věci, ale od renomovaných dodavatelů. Nechceme jít cestou dovozu z Číny. Pokud jde o vzhled a design, neustále se vymýšlejí nové věci. Pro nás neexistuje takřka nic, co bychom neuměli vyrobit. Ale znamená to mít pořádný strojový park.
Vím, že máte docela nevšední koníčky, konkrétně focení zvířat v Africe a potápění s bílým žralokem. Kde se tyto zálib vzaly?
Začalo to před spoustou let takovou „lepší“ dovolenou s manželkou v Egyptě. Jeho břehy omývá Rudé moře, které má úžasný podmořský život, který jsem chtěl pozorovat. A jelikož jsem si chtěl něco dovézt domů, hodlal jsem si pořídit i obrázek. Málem jsem se při tom utopil (směje se), ale nějakou tu šmouhu korálů a rybiček jsem pořídil. Začal jsem však přemýšlet, proč mi to nejde, proč nemám záběry, jaké vidím v televizi a dopídil jsem se k jednomu chlapci do Vizovic, který se tím zabýval. Zasvětil mě do všeho, shlédl jsem spoustu dokumentů, třeba právě i to potápění se žralokem.
A tehdy všechno začalo?
Přesně tak. Zhruba před patnácti lety jsem si udělal potápěčskou licenci a vyrazili jsme do jižní Afriky, kde jsem absolvoval první kontakt se žralokem. Jezdíme po safari afrických států, Botswana, Namibie, Zambie, Zimbabwe a Jihoafrická republika. Nejvíce do Zambie, kde dokonce točíme film. Takže až tam jsem došel od podvodních foteček ryb a korálů. Bude to buď celovečerní dokument, nebo nějaký seriál, protože už na něm pracujeme šest let. Hrozně mě to pohltilo, potvrdila se věta toho mého kamaráda, který mi hned na počátku, když jsem byl v Africe poprvé, řekl: „Buď na ni zanevřeš a už v životě tam nepřijedeš, nebo si ji zamiluješ a budeš sem jezdit pořád.“ U mě platí ta druhá varianta.
Na závěr se ještě vrátím k firmě PRO Joinery. Jaké plány máte do nejbližších let?
Mým hlavním cílem, pomyslným motorem, je to, aby ta firma pořád fungovala a prosperovala. Doba není lehká, jestli si někdo myslí, že ten vláček jede sám od sebe, hluboce se mýlí. On sice jede, ale musíte pořád přikládat pod kotel, pořád je to práce na plný úvazek. Nelze si sednout, založit ruce a čekat, že vše samo poběží. Samozřejmě sleduji moderní trendy, abychom drželi krok a nezůstali pomyslně jen u lopaty a krompáče. Tedy měli techniku, která dokáže vyrobit nábytek, jenž uspokojí nejvyšší nároky a my se tím udrželi ve vyšší skupině výrobců. A mám i jednu novinku, s níž jsem nedávno začal.
Povídejte.
Ve volném čase mě baví vyrábět z masivu rustikální nábytek. To znamená motorovou pilou a bruskou, taková natura, dřevěné špalky, do toho se teď pouštím. V té vyloženě přírodní dřevěné výrobě se dá pokaždé něco vymyslet, navíc je každý výrobek originálem. Tyhle doplňky in natura mě baví, to rozhodně zůstane mým koníčkem a možná se to stane jakousi přidruženou výrobou firmy. Tedy, že větší část firmy bude vyrábět z prefabrikovaných materiálů a nějaká menší se bude „bavit“ masivem, dřevem. Zatím je to ale jen takové prvotní nakousnutí.
Buďte první! Přidejte komentář