„Vždy je třeba najít rovnováhu. Kde je atraktivní místo, tam je složitější vytvořit dobrý a spolehlivý tým,“ míní ředitel společnosti HTP s. r. o. Jan Tománek. Rodinná firma si totiž nevybrala pro svůj rozvoj ekonomicky i strategicky výhodnější adresu, ale dala přednost lokálnímu patriotismu a vyznávaným hodnotám. Žirovnici tím nejen pomohla od brownfieldu, který se rychle mění v digitální továrnu s nejmodernějšími technologiemi, ale díky umu zdejších strojařů dnes znají jméno města ve firmách, jejichž značky jsme v tuzemsku za minulého režimu obdivovali.
A to jste v Žirovnici teprve dvacet let…
Historie firmy je o něco delší. Můj otec ji založil v roce 1996 jako obchodní společnost s kanceláří v Kamenici nad Lipou. Uměl anglicky a zprostředkovával výrobu a dodávky od českých firem, které po revoluci přišly o odbytiště na východě, západním firmám, které do výroby investovat nechtěly. Když jsem se pak i já rozhodl studovat ČVUT, v rámci rodiny jsme došli k rozhodnutí změnit obchodní firmu na výrobní, což představovalo pro podnikání větší perspektivu i stabilitu. První výrobní prostory si tehdy s kolegy pronajali v Humpolci, ale jakmile se jim začalo dařit, nájemné vyletělo strmě vzhůru. Tak otec začal hledat něco jiného.
Proč zrovna Žirovnice?
V časech boomu průmyslových zón s výbornou dopravní dostupností je to malé město mimo hlavní trasy. Koneckonců, stavba na zelené louce by asi také vyšla levněji… Jsme z regionu, žijeme v Rodinově, v malé vesničce mezi Kamenicí nad Lipou a Žirovnicí, a máme to tu rádi. V Žirovnici tehdy nabízeli parcely po rekultivaci skládky pro průmyslovou výrobu. Osvícení radní měli zájem získat pro město pracovní místa. Ani naše první hala tedy nevyrostla na poli, což se tehdy běžně dělo. A když po čtyřech letech nestačila, začali jsme jednat o areálu někdejší Brdlíkovy továrny, místu s důstojnou podnikatelskou historií, které mělo v nových časech smůlu. Areál byl v té době už deset let prázdný, klasický brownfield. Stavět na zelené louce by bylo určitě finančně výhodnější. Ale máme nějaké rodinné a firemní hodnoty. Škoda zabírat plochy, když tu prostory jsou. Ekonomika v takovém případě sice zrovna nefunguje, ale odměnou je, že se nám podařilo vrátit provoz do míst, kde historicky byl.
S výrobou ale souvisí i doprava. Adresa na tomto místě tak představuje další daň za lokální patriotismus.
Trochu ano. Taky jsme s tátou diskutovali, jestli by se nám v průmyslové zóně v Humpolci u D1 nepodnikalo snáz. Byli bychom na hlavní dopravní trase. Tam bychom zase ale vedli s firmami velký boj o zaměstnance. Vždycky je třeba najít nějaký balanc – kde je atraktivní místo, tam je složitější vytvořit dobrý spolehlivý tým. A to je základ, na kterém se dá stavět. Od nás odcházejí pracovníci do důchodu, fluktuaci máme nízkou. V Žirovnici je vůbec obdivuhodné prostředí. Je tu překvapivě hodně firem, přičemž oborově si moc nekonkurujeme. Tento skvělý a pestrý mix pracovních příležitostí ve výsledku vnímáme jako příležitost vytvářet dobré podmínky pro zaměstnance. A dostávají se ke mně informace, že HTP je dobrým zaměstnavatelem, což mě těší.
A jak je na tom region s jak je na tom region s nevelkým po nevelkým počtem obyvatel s potřebnými odborníky?
Zhruba před osmi lety jsme začali spolupracovat se školami v odpovídajících oborech. Teď spolupráci rozšiřujeme, investujeme a budujeme učňovské středisko pro praktickou výuku. Trendem je totiž všechno v teorii zevšeobecňovat a my s tím pak v praxi válčíme. Potřebujeme dovednosti. Je to samozřejmě běh na dlouhou trať, ale vypadá to slibně. Z prvních šesti šikovných praktikantů zůstali po studiu ve firmě všichni.
V posledních letech proběhla i generační výměna v čele firmy. Byl jste vždycky smířen s čele firmy. Byl jste vždycky smířen s tím, že jed tím, že jednou převezmete otěže, anebo jste si plánoval jinou cestu?
Já jsem vlastně dlouho nevěděl, kariéru jsem oddálil nástupem na gymnázium, rodiče nás do ničeho netlačili. Ale na druhou stranu byla rodina na firmě závislá, pracovali v ní oba rodiče a ne vždy se dařilo. Se sestrou jsme to samozřejmě vnímali a u mě to vedlo k přesvědčení, že bych měl rodičům pomoci. Když jsem pak navrhl, že půjdu studovat stejnou vysokou školu jako otec, myslím, že ho to potěšilo. Sám jsem k tomu nakonec začal tíhnout a diplomovou práci jsem dělal už jako čistou aplikaci pro firmu.
U rodinné firmy se předpokládá, že bude závazkem i rodinné firmy se předpokládá, že bude závazkem i pro potomstvo. Rýsují se pokračovatelé?
Děti máme tři, nejstarší osmileté. S manželkou, která rovněž ve firmě pracuje, jsme si zavedli pravidlo, že problémy z práce se domů netahají. Než jsme se to opravdu naučili, trvalo nám to pět let. Před dětmi o firmě mluvíme jen v hezkém a zatím sem chodí rády. Tak uvidíme.
Zkuste laikovi popsat, čím se firma zabývá.
Říkávám, že jsme univerzální výrobce kovových součástek, a to technologiemi, které nejsou energeticky náročné. Je to například laserové dělení, CNC ohýbání, vysoce přesné obrábění, robotické a ruční svařování. Investujeme do progresivních metod, protože se dá čekat, že energie nebude dost a bude drahá. Nejsme přitom úzce profilovaní, vyrábíme kovové součástky do mnoha průmyslových odvětví. Díky tomu jsme flexibilní, máme velký záběr. Odběratelé u nás mají výhodu širokého spektra technologií od jednoho dodavatele. Děláme zpracování plechu, svařované sestavy, obráběné komponenty i povrchové úpravy včetně finálních montáží. Dodáváme do pěti průmyslových odvětví, od součástek pro zemědělské a stavební stroje či kolejová vozidla po precizní komponenty medicínské a laboratorní přístrojové techniky.
Jste na některého ze zákazníků opravdu pyšní?
Dodáváme do 45 velkých mezinárodních firem, orientujeme se hlavně na západní a severní Evropu či Velkou Británii, dva zákazníky máme také v USA, zakázky od nás putují i na jih kontinentu. Rádi se chlubíme spoluprací s německou firmou Fendt, výrobcem traktorů, který je značkou jako Rolls Royce mezi automobily. Známých zvučných jmen ale mohu uvést celou řadu.
Rodinné pokračovatele jsme už probrali, a co pokračovatelé ve výrobě?
Nebo je postupně nahradí umělá inteligence? Určitě ne. Pro segment, v němž působíme, by to nebylo v dnešní době ekonomicky návratné. Pro naši výrobu půjde vždy o spolupráci člověka s robotem. Dodáváme do průmyslových odvětví, kde se výrobky nabízejí v mnoha variantách. A ty výrobní dávky nejsou tak veliké, aby se investice do extrémně drahé robotizace vrátila. Pro náš objem výroby je třeba mít flexibilitu. Do té jsme hodně investovali. Všechny stroje jsou datově propojené, s přijetím objednávky se výrobní příkaz rovnou propadne do řídicího systému stroje, všechno musí téct. Naší konkurenční výhodou je rychle dodávat, co se často mění. My máme každý den ve výrobě něco jiného, ne jako linka v automotive chrlící několik let jeden výrobek. Nemáme žádné sklady a zásoby. Děláme dle objednávek, výrobky musí opustit továrnu co nejdřív. Osobně inovace vítám, je to jediná správná cesta. Nepřipraví lidi o práci, přinese jiné příležitosti, dá možnost lidem se rozvíjet.
Buďte první! Přidejte komentář