Lékař, ředitel Zdravotnické záchranné služby Jihočeského kraje, dvacet let táborský zastupitel, od roku 2022 senátor za obvod 13 – Tábor. Člověk mnoha zájmů, milovník historických vozidel, člen Junáku. Tím vším je MUDr. Marek Slabý ( nestraník, kandidoval za SPOLU )
Od roku 2022 jste senátorem za obvod Tábor. Co vás tenkrát přimělo k rozhodnutí kandidovat do horní komory Parlamentu ČR?
Poté, co jsem ukončil angažmá v komunální politice, mě řada lidí přesvědčovala, abych pokračoval v politice celostátní, která pro mě není tak úplně cizí. Možnost kandidovat do Senátu jsem dříve zvažoval. Když mě oslovili kolegové z různých stran a členové hnutí, za něž jsem kandidoval v Táboře, vše jsem zvážil a rozhodl se do toho jít.
Necelé tři roky už jsou docela dlouhou dobou. Jaké jsou vaše dosavadní zkušenosti z vrcholné politiky?
Myslím, že první dva roky je senátor nováčkem. Senát mě nezklamal. Jsem rád, že tam mohu být a voliči mi to umožnili. Mile mě překvapilo, byť občané si to často nemyslí, kolik je zde chytrých a kompetentních lidí se snahou nastavit legislativu dobře a správně, aby ji občané přežili a mohli „konzumovat“. Za dva roky jsem nebyl svědkem lítého stranického boje, ale spíše snahy o konsenzus a věcnou a legislativní správnost.
Jste profesí lékařem. Je to v něčem výhoda pro vstup do politiky?
Výhodou lékařů určitě je, že je lidé poměrně dobře znají. Podle mého hraje roli i to, že lékař, který vykonává svoji činnost tak, jak má, umí naslouchat lidem a oni to vnímají.
Jak jste již zmínil, více než třicet let pracujete u záchranné služby, dlouhá léta jste jejím šéfem v Jihočeském kraji. Jaká k tomu vedla cesta?
Po vojně jsem nastoupil na ARO a s nadšením se věnoval resuscitační péči. V roce 1993 jsem začal pracovat na záchrance, v roce 2000 jsem se stal ředitelem záchranné služby v Táboře a o dalších pět let později i v Jihočeském kraji.
I přesto jste dál zůstal členem výjezdové skupiny?
Ano. Stále sloužím jako lékař a doufám, že dále budu, protože kromě rodiny a mých zálib je medicína tím nejpodstatnějším, co mě doprovází posledních třicet let.
Vaším velkým koníčkem jsou automobiloví veteráni. Co vás na nich tolik přitahuje?
Souvisí to s potřebou odpočívat, nastavit si psychohygienu. A vzhledem k mým dalším zájmům lze říct, že je to jediná starožitnost, uvnitř které mohu provozovat sport, turistiku, výtvarné umění a třeba si i číst. Navíc je to prostředí, kde nikdo neřeší, zda jsi doktor nebo senátor, ale jakého máš veterána a jaký jsi parťák.
Jste členem organizace Junák – český skaut. Co pro vás skauting znamená?
Pro mě byl Junák ohromně formativní. Když jsem do Junáka už mohl začít chodit, tak ho zrušili. Naštěstí to vedoucí nezabalil a vedl nás dál pod hlavičkou pionýrského oddílu. Když jsem splnil skautský slib, dali mi za to ve škole pionýrský průkaz. (smích)
Počítám, že jste byl také u obnovení organizace po pádu komunistického režimu?
Ano, byl. Celá léta jsem pak školil skauty v první pomoci. Postupně jsem se stal členem, který poctivě platí příspěvky a je v kontaktu. Nyní jsem objevil, že i v českém parlamentu je skautský oddíl, jehož jsem se stal členem a snažím se skautům pomáhat s podporou jejich akcí.
V březnu oslavíte kulaté narozeniny. Co si přejet do následujících let?
Věk moc neprožívám. Mám nízké sportovní auto a rád bych, aby mi duševní i fyzické zdraví dovolilo jezdit, dokud budu schopen do něj nastoupit a udržet i řídítka motocyklu. Pro vnoučata bych byl rád zajímavým dědečkem, který je vozí autem, vymýšlí vylomeniny a není senilní. Dokud to půjde, chtěl bych pracovat jako lékař a dle možností se angažovat ve veřejném dění. Pokud jde o náš stát, rád bych, abychom dál žili v normálním demokratickém státu, který řídí rozum, ne diktátor či psychopat a nejezdí tu cizí tanky.
Buďte první! Přidejte komentář