Společnost Betty CZ s.r.o. vznikla již v roce 1999. Její hlavní činností je obchod s dobytkem a přeprava hospodářských zvířat. Ve svých stájích každoročně odchová přes deset tisíc kusů jatečných prasat, která dodává českým zpracovatelům. „Tato práce je neustálým kolotočem, ale musí to tak být,“ usmála se v rozhovoru majitelka rodinné firmy Naďa Nováková.
Mohu se na začátek zeptat na název vaší firmy, proč právě Betty CZ?
Je to odvozené od jména jednoho z našich pejsků. (smích) Měli jsme před léty pět jorkšírských teriérů a prvním z nich byla Bettynka. A bylo o názvu firmy rozhodnuto.
Historie společnosti sahá až do roku 1999. Přibližte prosím okolnosti jejího vzniku?
Pracovala jsem předtím v masokombinátu v Poličce a rozhodla se s mým tehdejším přítelem, později manželem, že se osamostatníme a půjdeme dělat sami na sebe. Začínali jsme jako obchodní firma, ale postupem času jsme dospěli k tomu, protože jsem vystudovala zemědělskou školu, že bychom chtěli mít i vlastní chov. Prostě ne jenom zvířata koupit a hned je dál prodat. Byli jsme tehdy v pronajaté stáji v Kostěnicích, kde jsme vykrmovali prasata.
Proč jste se pak začali orientovat pouze na chov vepřového?
V zemědělství je to chvíli nahoru, jindy zase dolů. V roce 2005 jsme se rozhodli pro chov prasat v Kostěnicích, kde jsme ale po sedmi letech museli ze dne na den skončit. Všechno zlé je ale pokaždé k něčemu dobré. Zajistili jsme si vlastní stáje ve Střemošici, které jsme kompletně zrekonstruovali, včetně moderních technologií, a postupně přikoupili i další pozemky.
Každoročně odchováte přes deset tisíc kusů jatečných prasat, což je obrovské číslo. Jaká k němu vede cesta?
Jatečná prasata pořizujeme z linie českých selat Pietren. Na naší farmě je vykrmíme do jatečné váhy a prodáme na jatky Řeznictví a uzenářství Francouz ve Skupici. Dodávky probíhají denně v potřebném množství okolo třiceti až pětačtyřiceti kusů, takže mají každý den čerstvou surovinu.
Uvažovali jste někdy o tom, pořídit si vlastní jatka?
Jatka jsme nikdy nechtěli, není na to kapacita, navíc je to náročné po technologické i finanční stránce. Nám to takto vyhovuje, finalizujeme zvíře, které následně prodáme panu Francouzovi. Myslím, že je to oboustranně výhodná spolupráce.
Věnujete se chovu i jiných druhů dobytka?
Posledních pár let ne, věnujeme se jenom prasatům. Pouze okrajově, ale jenom obchodně, spolupracujeme s Kosteleckými uzeninami, což jsou naši dlouhodobí partneři, kterým dodáváme jatečná zvířata.
K vaší činnosti jsou potřeba odpovídající prostory. Kolik máte stájí pro dobytek?
Ve Střemošicích máme tři stáje. Do té nejmenší se vejde 550 kusů, do druhé rovná tisícovka a poslední, největší, má kapacitu 1 600 kusů. K tomu ještě máme ve Vojtěchově více než pět stovek kusů v prostorách stáje u pana Žejdlíka, kterému platíme za to, že se o naše prasata stará. Na halách se prasata neustále točí, po vyskladnění se vyváží hluboká podestýlka, dezinfikuje se, celá stáj se bílí vápnem, nastele se novou slámou a dorazí zase nové kusy. Je to neustálý a nekončící kolotoč.
Pro přepravu zvířat je dozajista potřeba odpovídající vozový park. Kolik vozů máte v provozu?
Máme tři patrové šestipodlažní soupravy, kdy každé přepraví 180 prasat. K tomu ještě jedno malé jednopodlažní, s nímž nejezdíme službou, je určené pouze převoz zvířat do řeznictví k panu Francouzovi. Děláme to z hygienických důvodů, ačkoliv tato investice nebyla malá, určitě se vyplatila.
Co je v tomto oboru nejnáročnější?
Legislativa, dodržování různých nařízení či směrnic, možný výskyt chorob, nebo něco jiného? Jde to spolu všechno ruku v ruce, jednou řešíme více jedno, jindy zase druhé. Velkochovy jsou z hygienického hlediska poměrně náročné, stačí si jen vzpomenout, co všechno způsobil covid. Stačí, aby se objevil nějaký bacil a okamžitě se to na chovu projeví v respiračních nákazách. Musím ale zaklepat, že máme úhyn do jednoho procenta, to je hodně slušné číslo.
Určitě se za ním ale schovává odpovídající přístup?
Nebudu zastírat, že v tomto směru nic nepodceňujeme. U dodavatele selat máme zajištěný vakcinační program. Máme výživového poradce, pana Brožíka z NTG Agri, s nímž se každý měsíc potkáváme a radíme ohledně složení směsi. To jsou všechno věci, které mohu ovlivnit. Pak jsou ovšem skutečnosti, které se nás dotýkají, ale ovlivnit je nemůžeme.
Které máte na mysli?
Především je to cena prasat, kterou udává trh. Dále cena směsí, protože rostoucí ceny krmného obilí a pšenice jsou neúprosné a pro výkrm prasat rozhodující. V neposlední řadě se nás dotýká i cena energií.
Kolik máte zaměstnanců, resp. jak se v průběhu času vyvíjel jejich počet?
Na farmě ve Střemošice je zaměstnaná celá rodina a máme čtyři řidiče. Dohromady je nás tedy deset. Z toho se čtyři zaměstnanci na směny starají o chod farmy, já pravidelně dojíždím a dohlížím na chod provozu a dodávky krmiv.
Znám řadu podniků z oblasti zemědělství, které horko těžko shání pracovníky právě do provozů, kde se starají o dobytek. Chápu to správně, že máte podobné zkušenosti?
Je to velký problém. Dříve půlka vesnice pracovala v zemědělství, ale dnes tomu tak už není. Všichni chtějí do města, dělat ajťáky a mít hodně peněz. Každodenně být ve tři hodiny ráno na jatkách se už moc nikomu nechce. Naopak všichni na nás poukazují, že bereme dotace, vidí jen nezdary, to, co třeba v tomhle oboru nejde, ale na to, co je plusové, nikdo poukázat nedokáže. Dnes nového zaměstnance těžko seženete, není to atraktivní povolání, naproti tomu je v něm velká zodpovědnost za zvířata.
Kde byste ráda viděla firmu za pět či deset let?
Jde v první řadě o to, aby pokračovala dál, to je první věc. Já už jsem nějaké roky v důchodu, stejně tak i náš odběratel pan Francouz. Záleží tedy na našich dětech, když nebudou chtít, tak tu jedna či druhá rodinná firma nebude. Vypadá to sice nadějně, ale pak ještě záleží na spoustě dalších okolností, které, jak už jsem zmiňovala, nejsme schopní ovlivnit.
Foto: Archiv Betty CZ
Buďte první! Přidejte komentář