Letos v listopadu uběhne 80 let od slavnostního zahájení stavby hlavního pavilonu Okresní veřejné nemocnice v Dačicích. Účast architekta Bedřicha Rozehnala tehdy přinesla vedle sídla potřebné služby i učebnicový příklad funkcionalistické prozíravosti. Zdařilá rekonstrukce této budovy jde letos do finále. Co v důsledku přineslo rozhodnutí dačických konšelů, kteří před 15 lety převedli tehdy skomírající areál na Jihočeský kraj, o tom jsme si povídaly s ředitelkou a. s. Nemocnice Dačice Mgr. Ing. Martou Krechlerovou.
Budete slavit?
Jubileum jako takové vidím až v zahájení provozu v roce 1951, ale je pravda, že historie sahá daleko před tento termín. Vždyť Dačičtí usilovali o městskou nemocnici od vzniku samostatné republiky, a i díky tomu přinesla těsně poválečná realizace záměru vysokou architektonickou kvalitu. Nad promyšleným labyrintem hlavní budovy dodnes žasnu. Při její rekonstrukci, kterou letos završí obnova fasády, se Rozehnalova vizionářství dalo velmi dobře využít. I při nedávno dokončené modernizaci dvou pater lůžkové části, probíhající od roku 2019, umožnily velkorysé prostory přinést komfort pacientům i zaměstnancům bez nežádoucích kompromisů. Rukopis zakladatele moderní české zdravotnické architektury jsme se snažili maximálně ctít, je to opravdu nádherný barák.
Na začátku milénia se zdálo, že nemocnici nic progresivního nečeká. Co přineslo obrat?
Nejspíš víte, že zde bývaly čtyři primariáty, a že o akutní péči zařízení postupně přišlo. Nemocnici pak bylo možné zachovat v režimu následné a dlouhodobé péče. Když se areálu ujal Jihočeský kraj a pověřil nás rolí jeho správce, podpořil i náš návrh specializace na rehabilitaci. Ta se s formou lůžkové péče ideálně prolnula. Dnes jako krajské rehabilitační centrum pomáháme rozpohybovat jednak pacienty po mozkových příhodách, ale také lidi po úrazech či ortopedických operacích. Komplexní pracoviště rehabilitace včetně vodoléčby a elektroléčby samozřejmě slouží i ambulantním pacientům. Na tým 15 fyzioterapeutů jsem hodně pyšná, jsou to skvělí a zapálení experti, kteří si zkušenosti předávají jak navzájem, tak odborné veřejnosti prostřednictvím kurzů. Pacienty i frekventanty kurzů máme z celé vlasti.
V areálu, který spravujete, dnes je také domov pro seniory a trakt s ordinacemi praktiků i širokým spektrem ambulantních specialistů. Vlastní kuchyň i špičkový bufet, sloužící též veřejnosti, jsou třešničkou na dortu.
Připomenu, že vniveč nepřišly ani zdejší operační sály: stejně jako chirurgickou ambulanci je využívá v rámci podnájmu soukromý poskytovatel pro tzv. jednodenní chirurgii. Za toto spojení jsem moc ráda, bonusem je účast předního odborníka v oblasti chirurgie ruky MUDr. Jiřího Paroulka.
Pro sedmitisícové Dačice jde o vysoký standard, přesto se diskuse o návratu akutní nemocniční péče stále vrací. Jsou namístě?
Zdravotnictví jde úplně jiným směrem než po válce. Stačí vnímat boj o specialisty, kteří dávají přednost velkým centrům, kde mají po ruce odpovídající zázemí. Moderní medicína stojí na komplexních vyšetřeních, tedy na nákladných diagnostických přístrojích a laboratořích. Na co bychom sem lákali personál s potřebnou kvalifikací? Ekonomika je neúprosná. Myslím, že jakákoli akutní péče by se tu neuživila, buďme realisté.
A kde vidíte nemocnici za dalších pár desetiletí?
Je vždycky dobré, když si člověk najde svůj obor, oblast, v níž se může pořád někam posouvat. O rehabilitaci nepochybuji, tu rozvoj čeká. Stačí vnímat, k čemu vede sedavý způsob života: pacientů přibývá a jejich věk se snižuje. Na této cestě má hluboký smysl pokračovat.
Foto: NYKO MEDIA
Buďte první! Přidejte komentář