Hned dvě kulatá výročí si v příštím roce připomene mlékárna v Žirovnici. Slavit má opravdu co: vzácné pamětnici velkého rozvoje mlékařských družstev z počátku minulého století se podařilo přestát všechny historické přemety. A že jich bylo.
Žirovničtí hospodáři se nebáli.
Za výstavbou mlékárny v dnešní Nádražní ulici v letech 1904 až 1905 stálo Mlékařské družstvo pro Žirovnici a okolí. Zdejší hospodáři tak byli mezi prvními v regionu, kdo na novátorské řešení vsadil. Uspěli, výroba stoupala. Zvrat přinesly následky první světové války: na jejím konci byl provoz uzavřen. Po sedmi letech se ale dočkal zdařilé obnovy a zdejší proslulý „Romadour“ si záhy našel cestu i do zahraničí. Po druhém velkém válečném konfliktu mlékárna opět rychle nabírala dech. Výroba stoupala i po komunistickém znárodnění (1953). Trend výstavby centralizovaných provozů udělal však za historií žirovnických mlékařů tečku a opuštěný areál se v sedmdesátých letech proměnil ve sklad.
Třetí začátek na dvakrát a s osudovou náhodou.
Novodobá historie se k odkazu předků vrátila. Hned po pádu totalitního režimu obnovilo mlékárně původní určení počátecké zemědělské družstvo, v roce 1995 ale skončilo kvůli potížím s odbytem. Štěstí však zatočilo s osudem.
„V novinách, které jsem nikdy nekupoval, a právě jen tehdy jsem po nich a Bůh ví proč sáhnul, mě zaujal inzerát, že se mlékárna prodává. Tak jsem do toho šel,“ popsal jednatel firmy Pavel Nechyba. Osudový výtisk má schovaný dodnes. Příslovečný skok po hlavě, který mohou pochopit jen pamětníci atmosféry 90. let, v nichž touha podnikavých lidí po výzvách stírala obavy z rizik, byl korunován úspěchem i díky setkání se zásadními lidmi, jakými byli zkušený mlékař Jan Likler a současný společník Milan Kincl z Alimpex-food, který výrobkům otevřel tuzemské i zahraniční trhy.
O procházku růžovým sadem ale přitom rozhodně nešlo. „Potýkali jsme se s těžkými začátky, s nedůvěrou a aby toho nebylo málo i s nemalou druhotnou platební neschopností,“ glosuje pan jednatel po letech.
Velkým testem byla i adaptace provozu na přísné podmínky Evropské unie. Pro stoletou továrničku nedaleko centra, sevřenou zástavbou, to byl úkol skoro nadlidský; řada novějších provozů neobstála. „Všechno, co jsme udělali od roku 1995, se mohlo zastavit,“ vzpomněl Pavel Nechyba na Vánoce 2003. Verdikt po dvoudenní prověrce veterinární komise byl nezapomenutelným dárkem pod stromeček.
Sázka na balkánský sýr vyšla.
Dnes je Mlékárna Žirovnice spol. s r. o. významným reprezentantem umu českých mlékáren: kvalitou vyhlášenému Balsýru i pod hlavičkou privátních značek patří více jak 50% tuzemského trhu. K sázce na neodmyslitelný pokrm zemí jižně od nás inspirovaly jednatele firmy otevřené hranice; jižanská kuchyně se rychle stala oblíbenou součástí tuzemských jídelníčků. „S nadsázkou říkám: holky si na konci zimy vyzkoušejí plavky a začnou se cpát šopským salátem,“ s úsměvem komentuje pravidelnou expanzi výroby, která vrcholí v době od května do září a stále se prodlužuje. Až paradoxní se přitom může jevit stoupající obliba žirovnického produktu číslo jedna také přímo v balkánských zemích.
Největší odměnou za záchranu mlékárny je bezesporu její perspektiva. Třešničky na pomyslný dortík pak přidávají pochvalné odezvy, maily od zákazníků dokážou rozesmát i dojmout. „Po běžných každodenních starostech to dokáže vlít novou vzpruhu do žil,“ přiznává Pavel Nechyba
Buďte první! Přidejte komentář