Už od malička chodila za dětmi do místního domova a chtěla jim jednou pomáhat, což se jí splnilo. Řeč je o Šárce Hájkové, která na postu ředitelky vede Trojlístek – centrum pro děti a rodinu v Kamenici nad Lipou. Zařízení sídlí v budově, která původně vznikla s cílem jeslí pro místní továrnu. Od té doby se zde však mnohé změnilo.
Kolika dětem už vaše zařízení pomohlo?
Dětským domovem prošlo od roku 1955 dohromady 2 196 dětí. V Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc (ZDVOP) pak bylo od roku 2005 umístěno 335 dětí. Naši službu Sociální rehabilitace využilo od roku 2021 už 11 rodin.
Můžete vzpomenout na historii centra?
Výstavba budovy začala v roce 1948, původně mělo jít o jesle pro místní továrnu. V roce 1950 zde vznikl dětský domov. O osm let později se kapacita lůžek navýšila z dvaceti na šedesát. Změn se za ty roky udála spousta. Jinak se tu původně poskytovala základní zdravotní a výchovná péče pod hlavičkou kraje Jihlava. V roce 1993 se dětský domov stal zdravotnickým zařízením. Došlo k postupnému snížení lůžek, aby měly děti více prostoru a v roce 2003 jsme se pak stali nestátním zdravotnickým zařízením, příspěvkovou organizací zřizovanou Krajem Vysočina. Poskytujeme zdravotní, sociální a výchovnou péči pro děti od narození, a to nejčastěji do šesti let, ovšem stejnou péči lze poskytnout i dětem starším.
Takže zajistíte například návštěvu lékaře nebo vzdělání.
Přesně tak. Zajištujeme lékaře, terapie, aby děti chodily do školy, školky, na kroužky… V podstatě suplujeme péči rodičů. Jedna vychovatelka (zaměstnankyně) má na starosti maximálně osm dětí, které jí říkají teto. Často si společně vytváří velmi hezký vztah, který někdy přetrvává i po odchodu od nás. Píší, jak se jim daří, že dodělávají střední školu, někdy i vysokou, zakládají vlastní rodiny.
Když se vrátíme k tomu, co bylo po roce 2003?
V roce 2005 jsme přidali do hlavní činnosti službu Zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc. A o osm let později jsme začali podporovat náhradní rodinnou péči. To je pomoc pěstounským rodinám. Jsme jim nápomocni při řešení výchovných i jiných problémů svěřených dětí nebo když mají nárok na odpočinek. To pak například vezmeme děti do Chorvatska, na hory a podobně. Pro pěstouny pořádáme také semináře, protože mají povinnost se vzdělávat.
Jak vznikl název Trojlístek a co znamená?
Název Trojlístek byl zvolen účelově v roce 2014, jelikož se zařízení zabývá třemi hlavními činnostmi, které se postupem let přidávaly, jak již bylo řečeno: dětský domov, zařízení pro děti vyžadující okamžitou pomoc a podpora náhradní rodinné péče. Teď už máme služby čtyři. V roce 2021 jsme přidali službu Sociální rehabilitace pro rodiny s dětmi. Po novém roce se přejmenujeme na Dětský domov Trojlístek, takže od nového roku nebudeme Centrum pro rodinu.
Pojí se k této změně i další novinky?
Přecházíme ze zdravotnického zařízení do školského. Pro nás se mění vlastně všechno. Jiný systém, jiný způsob stravování, financování apod. Musíme mít nově pedagogické pracovníky. To se dá naštěstí poskládat ze současného personálu, kde máme kvalifikované zaměstnance a jsme s nimi spokojení. Novinky jinak samozřejmě přináší spoustu úskalí, protože musíme zvládnout nový systém, ale věřím, že to zvládneme už kvůli dětem, které změnu téměř nepocítí.
Můžete jmenovat i nějaký příběh, který vám utkvěl v paměti?
Mám hezký příběh, kdy u nás byli čtyři sourozenci, kteří se pak svým pěstounům svěřili, že u nás prožili nejhezčí období a moc rádi na to vzpomínají (usmívá se). A to nás na této práci naplňuje. Když můžeme dětem pomoci cítit se lépe. Chtěla bych také upozornit, že k nám může dojít dítě, které má potřebu pomoci klidně i samo bez doprovodu. Mnozí to totiž nevědí.
Jak relaxujete, vaše práce předpokládám bude občas psychicky dost náročná?
Relax je určitě potřeba. Ale musím říct, že svou práci beru spíš jako takové poslání. Psycho hygienu ale určitě nepodceňuji. Já mám k tomuhle zařízení vztah už pětadvacet let. Chodila jsem sem už jako malá za dětmi. Potom jsem zde absolvovala brigády a během vysoké jsem nastoupila na plný úvazek. Prošla jsem si různými funkcemi až k té současné. Je to tady moje druhá rodina (usmívá se). Jsem ráda, že jsou zde děti v lepších podmínkách a v klidu.
Můžou se i lidé z veřejnosti nějak zapojit do pomoci, například vám donést hračky a oblečení?
Určitě budeme rádi za jakoukoliv finanční pomoc nebo školní pomůcky pro děti, jako jsou například pera, tužky, tašky do školy, sešity, desky a podobně. Může jít také o trvanlivé potraviny, těstoviny, kakaa, Nutelu a další dobroty, kterými můžeme dětem přilepšit. Vděční jsme také za oblečení na větší děti. Jedná se zhruba o děti od čtyř až do osmnácti let. Jinak uvítáme i vstupenky, pozvání na dětské akce či zařízení výletu. Zkrátka zážitky, které děti potěší jako je třeba výlet do zoo nebo opékání buřtíků. Doporučuji však vždy předem zavolat a domluvit se, abychom dárcům mohli věnovat dostatek času za jejich ochotu a čas.
Rozhovor je součástí magazínu o Kamenici nad Lipou, který si můžete přečíst zde
Buďte první! Přidejte komentář