Základní škola na cestách nabízí dětem více než jen klasické vzdělání. Jejím základem je sebeřízené učení, respektující přístup a propojení výuky s přírodou. Škola vznikla z iniciativy Přírodovědného centra MLÝN Radouňka a odlišuje se nejen inovativními vzdělávacími metodami, ale i důrazem na environmentální tematiku a pravidelný pohyb. Jak se jí daří propojit učení s cestováním a výpravami do přírody? To přibližuje ředitel školy Martin Kolář.
Můžete říct, co činí ZŠ Škola na cestách jedinečnou?
Řadíme se do spektra škol, kterým se říká alternativní, tzn. odlišných od klasických základních škol. V rámci alternativních a inovativních škol, kterých je v ČR téměř 600, je zaměření na sebeřízené vzdělávání asi nejčastější. Svou jedinečnost ale máme – jsme zaměřeni „na přírodu“, přesněji na přírodní vědy, environmentální tematiku, techniku. Souvisí to jednoduše s tím, že naším zřizovatelem je ekocentrum – Přírodovědné centrum MLÝN Radouňka.
Jaké jsou konkrétní rozdíly, které vás odlišují od tradičních základních škol?
Pokud jde o odlišnosti, je jich asi víc. Nezvoníme začátky a konce vyučovacích hodin. Vyučování jen zřídka probíhá tzv. frontální výukou, při které učitel vykládá žákům látku a žáci poslouchají. Převažují inovativní formy jako badatelská výuka, diskuze, projektové formy. Další zajímavá odlišnost je, že pokud mají žáci hotové zadání, mohou se věnovat přiměřeně jiné činnosti, pokud neruší ostatní. Tedy zpracovávat zadání z jiných předmětů, věnovat se individuálním projektům, číst si nebo i prostě odpočívat.
Co Vás vedlo k založení soukromé školy zaměřené na sebeřízené vzdělávání a inovativní přístupy?
Zkušenosti z prvních roků provozu ekocentra nás přivedly k pocitu, že bychom mohli kapacitu střediska využít více než jen pro ekopobyty škol. Založili jsme tzv. komunitní školu. To je škola, ve které se vzdělávají děti, které jsou registrované k domácímu vzdělávání a nechodí do spádové klasické školy. Během 3 let jejího provozu se ukázalo, že to funguje a dětem to prospívá a my se rozhodli školu registrovat na MŠMT jako registrovanou školu zapsanou ve školském rejstříku.
Co znamená sebeřízené vzdělávání a jak jej uplatňujete v praxi?
Sebeřízené znamená, že se děti učí ne proto, že to po nich někdo chce, ale protože chtějí samy. Buď, že je to baví, nebo chápou, že to má smysl. Ale v praxi to neznamená, že to tak děti mají od mala a ve všech předmětech. Nějakou dobu trvá, než děti pochopí, že vzdělání je v jejich zájmu a přijmou za něj odpovědnost. Zda je sebeřízené vzdělávání pro žáka přínosem, poznáte například podle podvádění. Třeba v matematice při procvičování děti spočítají příklady a samy si je zkontrolují podle vzorů správných řešení. Tedy jakoby mají možnost vyplnit příklady podle těch řešení a mít to „správně“. Nic se tedy nenaučí, neprověří svou znalost. Většina dětí to pochopí časově v řádu měsíců.
Ve vaší škole funguje tzv. diferencovaná výuka. Můžete uvést, co to je a jak se přistupuje k jednotlivým žákům?
Diferencovaná výuka je standardní způsob výuky ve věkově smíšené skupině, kdy např. část práce má společné třeťák s páťákem a část mají individualizovanou. Snadno se to dá představit na příkladě výuky jazyků, kdy se liší náročnost zadání podle úrovně jazykových kompetencí. Konkrétně u nás je to tak, že každý žák má zpracovaný svůj individuální vzdělávací plán, který navrhují učitelé a společně odsouhlasí rodiče a žák. Váha názoru žáka odvisí od úrovně zvládnutí kompetence k sebeřízenému vzdělávání.
Ve škole hodně dbáte na propojení výuky s přírodou. Jakým způsobem se to promítá do běžného dne dětí?
Dali jsme si název Škola na cestách a dbáme, abychom svému pojmenování nebyli nic dlužni. Do běžného dne se to promítá vlastně vyššími nároky na zvládnutí jak učiva, tak kompetencí. Aby žák mohl jet na výpravu, musí mít zvládnuté domluvené množství učiva, a navíc k výpravě se váží pracovní listy a podobné výzvy. Ale z cest si žáci přiváží nejen zážitky a poznání, ale i určitou osobní otužilost a praktické kompetence.
Součástí výuky je i pohyb na kolech. Proč jste kola do výuky zapojili?
Zapojení kol je nový projekt. Řešili jsme, jak děti motivovat k pohybu, což není dnes snadné. Přišli jsme ale na to, že cyklistika je i pro dnešní děti nějakým způsobem přijatelná a atraktivní. Rozhodli jsme se to využít a nyní zvyšujeme podíl využití cyklistiky. Vytvořili jsme prostor pro uskladnění kol a nyní ve spolupráci s rodiči zařizujeme, aby každý žák měl své školní kolo, aby výuka nebyla závislá na ranním svozu kol z domova a jejich stavu, když se má jet na výpravu.
V čem vidíte hlavní přínosy pravidelného pohybu pro psychiku a motoriku dětí?
Fyzická aktivita má velký vliv na psychiku. Žijeme v době, kdy před dětmi nevyvstávají přirozené výzvy. Děti jsou dnes tak opečovávané a chráněné před neúspěchem až přicházejí o šanci na úspěch. Fyzická aktivita tou šancí je. A kromě toho…když šlapete do kopce, zvládnete držet řídítka, možná o něčem přemýšlet, možná mluvit s ostatními, ale mobil v ruce nemáte. Já patřím ke generacím, které vyrostly bez mobilu, a opravdu je pro mne zadostiučiněním a skvělou zprávou, když žáci při hodnocení aktivity řeknou věty na způsob: „Ani jsem si neuvědomil, že jsem nebyl na mobilu.“
Jak se Vám daří vytvářet prostředí, ve kterém se vám úspěšně daří eliminovat šikanu?
Základem je respektující přístup a otevřená komunikace, společné vytváření pravidel pro vzájemné chování a atmosféra spolupráce. To neznamená, že nevznikají konflikty nebo averze, důležitý je způsob jejich řešení. Šikana vzniká u dětí z negativních postojů, strachu, frustrace a tyto prvky potřebuje i pro svůj rozvoj. V pocitově bezpečném, komunikativním prostředí, při ochotě se osobně angažovat šikana nemá prostor. Ovšem, samozřejmě, velkou roli hraje to, že jsme malá škola s přehlednými, mezilidsky blízkými vztahy.
Jaké jsou Vaše dlouhodobé cíle pro Školu na cestách?
Dlouhodobě usilujeme o to, aby škola fungovala tak, že dětem a rodičům, kteří sdílejí naše hodnoty a chtějí podporovat samostatnost a sebeřízené vzdělávání. Tedy dlouhodobě je zásadní kvalitní a funkční školní program. Svět se mění a schopnost samostatnosti, sebepoznání a sebeřízení jsou klíčové pro úspěšný a radostný život. I když tato cesta není vždy snadná a vyžaduje přijetí odpovědnosti za své činy a práci, věříme, že právě tyto dovednosti jsou nezbytné pro to, aby si člověk mohl sám řídit svůj život. Ať už se člověk rozhodne pro jakoukoliv cestu, dříve či později ho život přivede k tomu, aby o sobě rozhodoval sám. Proto se snažíme děti na tuto realitu připravit.
Buďte první! Přidejte komentář