Je majitelem firem IVYSO s. r. o. a Cihelna Ivančice a. s. Podnikání ve strojírenství a stavebnictví se věnuje prakticky od jeho obnovení po pádu minulého režimu a jeho povídání a zážitky by vydaly na knihu. Josip Kulaš je rodilým Srbochorvatem, do tehdejšího Československa se přistěhoval ve svých čtrnácti letech v roce 1967. Také díky dvojitému občanství se rozhodl rozšířit byznys do rodného Srbska. Srovnání možností pro podnikání v Česku a Srbsku v posledních deseti letech ovšem nevyznívá pro zemi ve středu Evropy příliš příznivě. „Vůbec se to nedá srovnávat. Srbsko je štikou, nenechá si od nikoho diktovat,“ sdělil v rozhovoru smutnou realitu.
Ve strojírenství podnikáte už dlouhá léta, více než tři dekády, jaké vlastně byly vaše začátky?
Hodně krkolomné, protože jsme s podnikáním začali, parta sedmi nadšenců, už v létě roku 1991. Jak tehdy bývalo zvykem, byli jsme nadšení do byznysu. Chtěli jsme, ostatně jako spousta lidí tehdy, budovat kapitalismus. (směje se) Vydrželi jsme takto dva roky, protože rozhodovat v sedmi lidech je hodně komplikované. Navíc to tehdy byla složitá doba. Práce příliš nebylo, zakázky se sháněly obtížně.
Takže jste se posléze toho podnikání ujal sám?
Ukecal jsem manželku, že to zkusíme. Převzali jsme úvěr, zástavy a od dubna 1993 jsem už podnikal sám. Ale zase tak velká změna to nebyla, protože naším majetkem jsem ručil už před tím. Vzal jsem si úvěr, abych vyplatil bývalé společníky a pak začalo to pravé peklo. (smích)
S čím jste v čím jste v divokých devadesátkách za divokých devadesátkách začínali?
Začali jsme tehdy drobnou výrobou, topení, držáky na litinové radiátory, vchodové jeklové dveře, protože tehdy ještě nebyly plasty běžně dostupné. Na tom se ale příliš uživit nedá. Já to tehdy riskl, protože tenkrát začaly vznikat privátní cihelny, a pustil se do výroby strojů a zařízení právě pro ně. Postupně jsme se v tomto oboru zdokonalovali, vyráběli jsme stále složitější a složitější stroje a dostávali jsme se výš a výš.
Kdybyste měl v krátkosti prozradit, čím se tedy konkrétně zabývají vaše firmy IVYSO s.r.o. a Cihelna Ivančice a.s.?
IVYSO nabízí našim zákazníkům dlouholeté zkušenosti při výrobě rozsáhlého sortimentu ocelových konstrukcí. Zabýváme se výrobou a montáží konstrukcí z uhlíkových a nerezových ocelí dle požadavků zákazníků. Pro námi vyrobené konstrukce provádíme i povrchovou úpravu, tedy tryskání, lakování či žárové zinkování. Specializujeme se na technologie pro cihlářský a sklářský průmysl, ale vyrábíme i klasické ocelové konstrukce, jako jsou haly, sila, věže, zásobníky, komíny a další. Cihelna Ivančice ukončila výrobu pálených plných cihel a postupně přešla vedle strojírenské výroby i na stavební činnost. K tomu jsem se ale dostal až postupně.
Jakou cestou?
Areál Cihelny sousedil s areálem naší firmy IVYSO, proto jsem se rozhodl jej odkoupit. V tom areálu jsem postavil výrobní haly, kde pokračujeme s obdobnou výrobou. Společně děláme technologické celky, stroje do různých fabrik. Pro cihelny či sklárny, různé mašiny, pece, sušárny, koleje, prostě zařízené pro velké areály. V současné době je areál cihelny zrekonstruovaný. Nechal jsem si tam jen jeden pomník, což je kruhová pec, kterou tu postavili před nějakými 115 lety Italové. Na tehdejší dobu byla velice moderní, měla různé technologie průtahů a tahů. Dělalo se tu tehdy na dva miliony cihel ročně. Na druhou stranu to ovšem byla primitivní výroba, kompletně ruční. V létě se cihly sušily, v zimě pro změnu pálily.
Věnujete se rovněž výstavbě bytů. Jak jste se k této, řekněme developerské činnosti, dostal?
Jak začal provoz ve firmách fungovat, přistavěli jsme další haly. Navíc mám tu patřily i další pozemky kolem ní. Říkal jsem si, že by bylo pěkné zkusit něco postavit. Jednalo se o vytěžené pozemky hlíny pro výrobu cihel. Navíc tehdy, přibližně před pětadvaceti lety, byla po bydlení v rodinných domech poptávka.
Takže jste začali stavět?
Hned ne. Zasíťoval jsem jednu část pozemků, udělaly se veškeré přípojky a začali jsme parcely prodávat. Když jsem ale viděl, jak někteří staví, zarazil jsem další prodej a začali jsme stavět sami. Samozřejmě, nestavíme vyloženě sami, je to o kooperaci s dalšími firmami, ale výstavbu řídíme my. Už jsme nabídku rozšířili také na bytovky a bungalovy. Mám to štěstí, že tu mám partu hodně schopných lidí, navíc už se do podnikání zapojili také moji dva synové. Takže už jsme schopni postavit to, co zákazník požaduje.
Jste tedy rodinnou firmou?
Dá se to tak říci. Oba moji synové se podílejí na přípravě i řízení výroby a provádění výstavby. Připravují se na převzetí štafety po mně.
Jak se vlastně postupem doby mění stavebnictví?
Je to jen otázka vývoje nových a lepších materiálů, nebo je to mnohem komplexnější záležitost? Stavebnictví se neustále vyvíjí, je to pořád jiné. Samozřejmě se v první řadě objevují stále nové a nové materiály. Ty současné technologie se s dobou před dvaceti lety, kdy jsme s výstavbou začínali, vůbec nedají srovnávat. Dnes dodáte projekt a různé firmy vám přímo na míru připraví tvárnice a bloky, které pak skládáte jako lego. Jsou to kvalitní, tenkostěnné záležitosti, které mají tepelnou izolaci, takže odpovídají současným parametrům. I v tomto oboru se dá neustále přicházet s novinkami a vylepšeními.
Pokud vím, podnikáte také v rodném Srbsku. Jak vyznívá srovnání podmínek pro podnikatele v Česku a vaší rodné zemi?
Srbové udělali za posledních 10 let velký pokrok, jsou v přístupovém řízení o vstupu do EU. Rád bych se s naším výrobním programem prosadil i na tamním trhu.
Kolik zaměstnáváte lidí a Kolik zaměstnáváte lidí a jak se v jak se v průběhu let vyvíjel jejich počet?
Postupně, jak jsme se rozjížděli a dělali investiční celky, byl nejvyšší počet zaměstnanců okolo šedesátky lidí. Postupně ale vyvstal problém, kdy nám někteří zaměstnanci odcházeli do důchodu a my jen stěží hledali náhradu. To je momentálně velký problém, dnes do strojírenství získat pracovníka je přímo zázrak. Nyní tak máme kolem čtyřicítky zaměstnanců s tím, že si ještě najímáme další řemeslníky na různé práce
Takže můžete potvrdit, že získat nové pracovníky do technických oborů je často doslova neřešitelnou záležitostí?
Je to možná ještě daleko horší. Je to šílené, úplná bída. V první řadě je to selhání ze strany státu, protože se postupně zavírala učňovská střediska. Dnes, když chcete sehnat šikovného řemeslníka, abyste si ho rok dopředu zajišťoval a v konečné fázi to pak nakonec stejně nevyjde. Ještě horší situace je s pracovníky do strojírenské výroby. Sehnat zámečníky, svářeče a podobné profese, je prakticky nemožné.
Co plánujete do nejbližší budoucnosti?
To se dá v současné době jen stěží předvídat, protože čekáme, co bude. Doba je nejistá, řekl bych mnohem nejistější než v minulosti. Když pozoruji situaci s energiemi, ale i další okolnosti, nevidím to moc dobře.
Na závěr poněkud odbočím. Vím, že jste velkým fotbalovým fanouškem, proto se nemohu nezeptat, fandíte více Česku, nebo Srbsku?
Často se mě na to ptají a pokaždé odpovídám stejně. Snažím se být objektivní. Přeji tomu, kdo je momentálně lepší. Přece po sedmdesátce nebudu řešit nějakou rivalitu. (smích) Je ale pravdou, že Srbové, ostatně jako další státy bývalé Jugoslávie, jsou v míčových sportech hodně šikovní. Pro sport se tam dělá opravdu hodně. Jsem i velkým tenisovým a basketbalovým fanouškem, takže když nastoupí do zápasů Djokovič a Jokič, jsem Srb jak poleno a neznám českého bratra. (smích)
Buďte první! Přidejte komentář