Architektonická a projektová kancelář s činností od návrhů, projekcí a zadávání staveb až po zajištění potřebných rozhodnutí a povolení, to je společnost Znojmoprojekt s. r. o. Zároveň nabízí také zastupování investora při řízeních, realizace a následné kolaudace. „Celých pětatřicet let existence firmy se neustále rozrůstáme o nové kolegy, projekty a zkušenosti,“ usmívá se majitel a zakladatel společnosti Radomír Kaman.
Můžete čtenáře v krátkosti seznámit s historií společnosti Znojmoprojekt?
Její historie se začala psát už v roce 1990, kdy jsem založil malou architektonickou kancelář. V té době jsem vymyslel i naše logo. Postupně jsme se začali rozvíjet, nabírat pracovníky, takže dnes už firma čítá patnáct zaměstnanců. Z toho rovný tucet tvoří projektanti.
Architektura a projektování, to jsou značně široké pojmy. Čemu konkrétně se věnujete?
Naše firma projektuje převážně stavby občanské vybavenosti, v menší míře také rodinné domy. Naším hlavním zaměřením jsou převážně obchodní centra. V roce 1997 jsme začali spolupracovat s bavorsko- -českou společností InterCora, velice rychle se rozvíjejícím investorem, pro něhož jsme po celém Česku realizovali velká obchodní centra. Třeba ve Znojmě jsme pro ně tehdy projektovali jeden z prvních obchodních center Kaufland. Od té doby spolupráci intenzivně rozvíjíme. Tím jsme se dostali do povědomí skutečně velkých developerů, jako jsou právě Kaufland, Lidl či Globus a další.
Bez většího přehánění se tedy dá říci, že jste velice dobře zavedenou značkou?
Firmě se daří. Myslím, že je zdravá. Dlouho jsme působili rovněž na Slovensku, objem práce hodně vzrostl. Máme tu výborný kolektiv mladých lidí, s nimiž chci dál, ačkoliv už jsem v důchodovém věku, aktivně pracovat. Kreslím, projektuji, chystám zakázky pro své zaměstnance, protože ještě určitě nechci jít do důchodu. Na to se cítím moc dobře, abych tuto partu opustil.
Vychováváte si nástupce?
Samozřejmě chci zajistit budoucnost, proto tu mám dva zástupce, kteří se stanou mými společníky. Oba firmou žijí a mají o ni velký zájem. U nás obecně není velká fluktuace, o čemž svědčí i jedna okolnost. Za deset let ve firmě dávám zaměstnanci odměnu v podobě hodinek za deset tisíc korun, za dvacet let v hodnotě dvacet tisíc, a tak bych mohl pokračovat. No a těch hodinek za dvacet či pětadvacet tisíc už jsem poměrně dost rozdal. Snažím se tu držet domácí atmosféru. Děláme společné akce, jezdíme lyžovat nebo na kola. Snažím se, aby moje děcka, jak jim říkám, se tu měla dobře. (smích)
Předpokládám, že to platí také pro pracovní podmínky v ateliéru?
Přesně tak, snažíme se neustále postupovat inovativně kupředu. Třeba nyní jsme koupili moderní 3D tiskárnu, díky níž projekty, které dnes děláme, umíme vytisknout v reálu, v jakém stavbu navrhujeme. To je něco úžasného. Tím jsme hodně poskočili kupředu. I když já jsem ještě stará škola, pořád mám tužku a prizmatické pravítko, jimiž jsem schopen od ruky cokoliv nakreslit.
Za více než třicet let jste realizovali velkou spoustu zakázek. Na které z nich jste nejvíce pyšní?
To je těžké takto říci. Myslím, že se docela povedl Ústav sociální péče pro mentálně postižené v Tavíkovicích z roku 2001, za který jsem tehdy také dostal ocenění. Dělali jsme také, respektive dotahovali realizaci centrály společnosti Kaufland v Praze, kde jsme dělali různé přístavby, nástavby. To byla velká stavba. U obchodních center si každý řekne, že jsou všechna stejná, ale děláte u nich i hodně urbanismu či složitou dopravu. Dělali jsme třeba velká centra v Bratislavě, včetně centrály slovenského Kauflandu. Zdařil se určitě projekt obchodního centra v Jihlavě směrem na Pelhřimov, ke kterému nyní projektujeme třetí etapu. A hlavně děláme i občanskou vybavenost.
Čemu se věnujete v současnosti?
Ve Znojmě nyní připravujeme velkou obytnou zónu, kde bude přes čtyři stovky bytů, k tomu dvě velká podzemní parkoviště, terasové rodinné domy, k tomu přičleněná i občanská vybavenost a další nebytové prostory. To mě nyní hodně baví.
Co je obecně na práci architekta nejsložitější?
Práce s lidmi a úřady. (směje se) To je obrovský konflikt mezi architekty a stavebními inženýry na jedné straně a úředníky na té druhé. Hodně mi vadí, když autorizovaná osoba, vystudovaná, s dlouholetou praxí, se se svým projektem těžko prosazuje proti úředníkovi, který často hází stavbě klacky pod nohy. A schválený nový stavební zákon, a to není jen můj názor, činí toto prostředí ještě složitější, místo aby jej zjednodušil.
Čím se vyznačuje moderní doba v Česku, řekněme posledních třiceti let, z hlediska architektury?
Myslím, že máme určitě šikovné architekty. Hlavně ve velkých městech je to i vidět. Tam je architektura impozantnější, progresivnější, protože je tam větší síla financí. Hlavně v soukromém sektoru je to hra peněz, je to úplně jiné než v menších městech.
Už jsme toto téma nakousli. Nakolik práci architekta či projektanta změnily či spíše usnadnily moderní technologie?
Je to obrovská změna, ta technika je úžasná a posunula naši práci neskutečně dopředu. Hlavně v tom, že díky těmto technologiím lehce cokoliv změníte, upravíte či předěláte a během chvilky je vše hotové. Já promoval v roce 1983 a tehdy jsem měl k dispozici jen pauzák a rýsovací pera. Když se člověk při kreslení spletl, musel začít úplně od začátku. Dnes se také můžete, díky snímacímu zařízení, které se v naší branži rozvinulo za covidové pandemie, domlouvat s klientem na dálku. Nemusíte za ním jezdit přes celou republiku a během půlhodinky jsme na všem domluvení.
Z architektonického pohledu, které město v Česku je pro vás nejpřitažlivější?
Strašně rád mám jižní Čechy, třeba Český Krumlov je úžasný. Moderní architektura se nejvíce rozvíjela v Praze či Brně, tam je obrovská škála různých stavebních druhů a stylů. Hrozně rád to mám i zde ve Znojmě, je to krásné a historické město. Ta historie měst mě neustále uchvacuje a rád se do nich pokaždé vracím.
V módě platí, že se různé styly a střihy oblečení po nějaké době vrací. Platí toto také pro architekturu?
Těžko říci, myslím si ale, že tolik asi ne. Možná funkcionalismus by se rád napodoboval. V současnosti digitální technika umožňuje spoustu věcí kopírovat, takže když se podívám na architekturu obecně, tak ona je si hodně podobná. Dnes je architekt hodně omezen financemi, ty jsou na prvním místě. Kdyby nezáleželo na penězích, uměl by naprojektovat lepší stavby. Jenže investoři chtějí návratnost a mají dobře spočítáno, kolik musí do stavby dát peněz, aby se jim to vyplatilo.
Asi hovoříte z vlastních bohatých zkušeností…
Je to tak. Ještě jsem nepoznal investora, který by nehleděl v první řadě na ekonomiku. Je také velký rozdíl mezi soukromými investory a veřejnými zakázkami. U nich si kolikrát myslím, že jsou předimenzované, protože čím víc stavba stojí, tím vyšší je také odměna. Tyhle zakázky proto už nedělám, neúčastníme se soutěží, protože v minulosti jsem to párkrát udělal a zkušenost byla vždy spíše negativní. Průběh nikdy nebývá úplně čistý.
Foto: Archiv Znojmoprojekt
Buďte první! Přidejte komentář