Základem pro práci v pohřební službě je úcta k zesnulému. Jako osobní motto to má Jaromír Krůla, majitel pohřebního ústavu. Vlídný a příjemný pán působí v oboru tři desetiletí, rodinnou firmu založil před více jak dvaceti lety. O posledních věcech člověka vypráví ve vkusně zařízené přijímací kanceláři ve Znojmě, na ulici 17. listopadu 27, s vlastním parkovacím místem pro pozůstalé přímo u kanceláře.
Pro řadu lidí by bylo nepředstavitelné zastávat profesi, která se denně setkává se smrtí a žalem. Jak jste se k tomu dostal?
Těch vlivů tam bylo víc. Nejzásadnějším z nich byl patrně můj starší bratránek žijící v jiném okresním městě. K němu jsem vzhlížel jako ke staršímu bratrovi, který v pohřebnictví pracoval už za komunálu a v současné době vede úspěšně svoji firmu. Když jsem pak po vojně dostal nabídku místa z pohřební služby v rodném Znojmě, šla zakrátko vystudovaná strojařina definitivně stranou.
Takže ne, že vy jste si vybral pohřebnictví, ono si vlastně vybralo vás…
Vlastně ano. Vždyť já jsem neměl původně vůbec v úmyslu mít vlastní podnik v tomto oboru. To také přišlo náhodou, když v Hrušovanech nad Jevišovkou skončila pohřební služba. Tam jsem začínal, ale v hlavě jsem měl stále myšlenku, že časem vybuduji kancelář i v mém bydlišti ve Znojmě.
Člověk, který s pohřební službou zatím do styku nepřišel, asi vnímá vaši činnost jako „to auto, co převáží nebožtíka“. Co všechno zajišťujete?
Všechno, co je od okamžiku lékařem potvrzeného úmrtí potřeba. Pokud nastane úmrtí doma, v nemocnici, v domově důchodců či náhle na jakémkoliv místě a lékař nebo v určitém případě policie přivolá pohřební službu, kterou jste si nevybrali, nejste povinni vyřizovat pohřeb u této pohřební služby a provedené úkony nejsou pro vás závazné. Zajišťujeme tedy kompletní služby od manipulace se zesnulým (tedy oblékání, převozy…) po komplexní organizační zajištění pohřbu kdekoliv v ČR nebo kremace, kterou zajišťujeme od nás v nejbližších krematoriích jako je krematorium v Brně a v Hustopečích. Zajišťujeme ale i výkopy hrobů, smuteční květinové vazby, tisk parte na počkání či třeba sekání písma na náhrobcích. Je toho spousta, záleží na přání lidí, kteří se na nás obrátí.
Mívají pozůstalí i neobvyklá přání či zvláštní požadavky?
Těžko říct, co je neobvyklé. Zmínit snad mohu věci, které pozůstalí přikládají (anebo nás tím pověřují) blízkým do rakve. Zesnulí odcházejí na věčnost třeba s mobily, s doutníky, s obrázky a dojemnými vzkazy od dětí. Vzpomínám na případ, kdy se vnučka nemohla zúčastnit dědečkova pohřbu a přinesla nám pro něj dopis v zalepené obálce, abychom mu ho předali… Nebo si přáli, abychom se s tatínkem naposledy projeli okolo jeho oblíbené hospůdky. Všechna neobvyklá přání rádi plníme. Věřte, že když už během jednání vidíte, jak z nich opadá stres, a po pohřbu vám přijdou stisknout ruku a za všechno poděkovat, víte, že ta práce má smysl. Vynaloženou energii vám to v ten okamžik vrátí.
A jsou také lidé, kteří si chtějí vyřídit svoje poslední věci ještě během života?
Stává se to, není to výjimečné. Jsou povahy, které si snaží zařídit i záležitosti spojené se svým koncem hlavně proto, aby s tím jejich potomci neměli žádné starosti. Jiní lidé to chtějí řešit proto, že už jim v rodině nikdo blízký nezbyl.
Je tam ale řada otázek, na které nedokážu odpovědět. Nikdo neví, jaký čas má vyměřený, co se za tu dobu stane. Nemuseli bychom být schopni tomu závazku dostát především ekonomicky. I když dlouhodobě držíme ceny opravdu nízko, oproti jiným pohřebním službám na okrese, a to i v řádu o dvacet tisíc méně za stejné služby.
Nemohu se nezeptat na to, jak vnímáte občasné excesy v oboru od konkurenčních pohřebních služeb. Přímé oslovování pozůstalých prostřednictvím kontaktů v různých institucích, a tak podobně.
V tak choulostivé sféře musí každý profesionál ctít etiku podnikání ještě víc než kdekoli jinde, ale bohužel i takové případy se stávají.
O úrovni služby nakonec vypovídá i samo chování k zesnulému. Trvám třeba na tom, že ať jedeme do domácího prostředí anebo jde o převoz z ,,terénu“ na úřední zavolání, jezdíme zásadně v obleku. A také musí být zesnulý, kterého nám jeho nejbližší svěřili, neprodleně oblečený a upravený, i když je pohřeb třeba za týden. Vždyť čím jiným vyjádřit úctu zesnulému než touto formou! A přístup k zesnulým je přece součástí úrovně kultury civilizace…
Dokáže vás nějaká situace rozhodit?
Samozřejmě. Když umře mladý člověk, který měl větší část života teprve před sebou. V poslední době bylo takových případů hned několik. Když vidíte tu bolest rodičů, zalijí se vám oči a chvíli lapáte po dechu. Na to se nedá připravit. Proto je v životě důležité vážit si každého dne.
A nebloudíte někdy ve snu po hřbitovech?
Zatím se mi to nestalo, je pořád dost toho, co mě nabíjí energií. Mám skvělou rodinu, děti, které mi dělají radost. A s dobrým pocitem dělám službu, která má smysl a kterou snad dělám dobře.
Nyní pan Krůla vyřizuje telefonát od pozůstalé rodiny, které doma po těžké nemoci v kruhu svých nejbližších zesnula babička. S omluvou ukončuje náš rozhovor a odjíždí, aby jim pomohl v jejich těžké životní chvíli.
Foto: Archiv Pohřební ústav Krůla, NYKO MEDIA
Buďte první! Přidejte komentář