Kilometry v autoškole

(a vzkaz profesionálů: Ctrl+Z na silnici nefunguje. Bez přemýšlení a upřímnosti je řízení hazard)

Několik tisíc vesměs úspěšných absolventů dovedl k získání řidičského průkazu majitel dačické autoškoly Pavel Antonů. Umění obstát za volantem aktuálně předává během výcviku po silnicích Dačicka, Slavonicka a přilehlých regionů už čtvrté generaci žáků. Inspiraci v něm našel instruktor jeho autoškoly Bohumil Havlík, který od letoška vede vlastní podnik. Konkurenční boj ale nečekejte. Jsou to kamarádi a počítají s další spoluprací.

Region Dačicka a Slavonicka není zrovna komplikovaným dopravním uzlem. Dokážete tu žáky připravit i na provoz velkých měst?

PA: Ježdění je z 95 procent o přemýšlení, důležité je všechno dělat včas. To vyžaduje zkušenost i ochotu klienta to tak dělat. Nejdůležitější je proto naučit ho přemýšlet. Vezměte si třeba Dačice. Každou křižovatku tu musíte vymyslet, ve městě jsou jediné semafory, jediná křižovatka má hranice vyznačené vodorovnou čarou. Na rozdíl od velkých měst, která mají dopravu seštelovanou technickým vybavením, tady musí řidič všechno zvládnout sám, včetně správného zařazení či nájezdů do křižovatek před odbočením. Většina našich klientů si navíc během výcviku v regionu plném úzkých a klikatých silnic odzkouší právě ty trasy, které bude minimálně zpočátku využívat především.

BH: Samozřejmě dbáme na to, aby absolvent zvládl i silný provoz a poznal situace, s nimiž se v Dačicích, Slavonicích, Studené či Jemnici nesetká. Kvůli tomu zajíždíme do Jindřichova Hradce, hlavně v dopravní špičce.

V posledních dvou desetiletích je častým tématem pedagogických diskusí jistý posun v chování žáků. Pozorujete to i v autoškole?

PA: Každý žák by měl být k sobě a ke svým schopnostem upřímný. Je podle mě úkolem autoškoly tu upřímnost v něm probudit a naučit používat v budoucí praxi. Toto „probouzení“ je rok od roku obtížnější.

BH: Souvisí to s výchovou, se sebekritikou.

Jak se i v této souvislosti díváte na možnost jízdy s mentorem, která umožňuje řízení auta od 17 let?

PA: Osobně to podporuji. Mentoři, často rodiče, mohou absolventa „dovychovat“, předat mu své zkušenosti, pomoci mu uvědomit si různé souvislosti. Rád bych doporučil dvě věci. Budoucím mentorům výborně zpracovanou metodiku Asociace autoškol. A mladým řidičům jihlavský polygon, který dokáže člověku za volantem nastavit nekompromisní zrcadlo jeho skutečných schopností. V rámci projektu Start driving bývají pro mladé řidiče do dvou let od získání průkazu kurzy zdarma.

BH: Je to systém, který funguje dobře… Pro nás je jízda s mentorem i určitou satisfakcí. Tatínci mívají se svými ratolestmi méně trpělivosti než my (úsměv).

Máte o absolventech kurzů přehled i poté, co vám takříkajíc odjedou po vlastní ose?

BH: Mně teprve začínají přicházet do kurzů žáci ze základní školy, kde jsem dříve řediteloval. Proti bývalé praxi mě tak zatím fascinuje hlavně pokrok, který v klasické škole není zdaleka tak bezprostřední.  Často mě to napadá na jedné křižovatce, takové esíčko, je poměrně složitá. Napoprvé s ní má žák velké problémy. A když na konci výcviku, po několika týdnech, vidím, jak to dává, říkám si – je to dobrý. Z toho máte radost.

PA: Vyjma případu, kdy se můj žák stal obětí dopravní nehody bez svého zavinění, nevím o nehodě s fatálními následky nebo nějakém skutečném průšvihu. Moji první odchovanci, ač na hranici odchodu do penze, dodnes sedí i za volanty náklaďáků a autobusů, a to mě těší. A všem žákům všech autoškol přeji, aby si včas uvědomili svoji zodpovědnost. Provoz na silnici není virtuální realita. Vrátit se nic nedá.

Foto: Achiv Autoškoly