Příběh české firmy SATEC: Od výzkumu v Chrudimi až po řízení mostů na Vltavě

Firma SATEC už přes 30 let působí na trhu v oblasti průmyslové automatizace. Jak se z chrudimského pracoviště výzkumného ústavu stala firma s mezinárodním dosahem? Jaké projekty považují za nejzajímavější? Jak se proměnil jejich obor a s jakými výzvami se dnes potýkají? O tom jsme se bavili v rozhovoru s jednatelem Michalem Kosinou a jedním ze zakladatelů Zdeňkem Klofátem.

Jaký vztah máte k Chrudimi?

Michal: Já jsem se narodil ve vesnici asi tři kilometry od Chrudimi a žiju tu vlastně celý život. Naše rodina má k regionu blízký vztah – jsme dobrovolní hasiči a aktivně se podílíme na různých komisích zabývajících se historií. Takže vztah k Chrudimi je opravdu silný.

Zdeněk: Já jsem v Chrudimi studoval na průmyslové škole v letech 1975–1979 a od roku 1986 zde bydlím. Takže už pěknou řádku let.

Na trhu jste už od roku 1991. Jaký byl vývoj vašeho podniku?

Zdeněk: My jsme tehdy vznikli z bývalého Výzkumného ústavu transportních zařízení Praha. Hlavní sídlo sice bylo v Praze, ale existovalo detašované pracoviště v Chrudimi, kde sídlilo oddělení elektroniky a automatizace. Poté z ústavu vzešlo více firem – a my byli jednou z nich.

Michal: Vždy jsme se zabývali průmyslovou automatizací, poměrně hodně děláme vážení, ale také další systémy, které řídí počítač.

Kdo si vaše služby objednává?

Zdeněk: Poměrně hodně děláme systémy pro potravinářství, ale i stavební průmysl. A to nemyslím běžné stavební materiály, ale především výrobu keramických částí – třeba vyzdívky do pecí. Další odběratel vyrábí stavební tvárnice.

Michal: Záběr máme celkově hodně široký. Kdysi naše systémy řídily například celou Vltavskou kaskádu – od plavebních komor až po jezové komory. Naší specialitou je ale i vybavení pro laboratoře, kde se testují plynoměry.

Vzpomenete si na nějaký projekt, který považujete za zajímavý nebo náročný?

Zdeněk: Nedá se říct, že by to byl nejnáročnější projekt, ale za velmi zajímavé považuji řízení zdvižných mostů na Vltavě. Před lety na řece vznikaly mosty a aby tam mohly projet parníky, musely být zdvižné. My jsme do nich dodávali řídicí systémy.

Michal: Ještě bych doplnil stroj pro mnohem jemnější práci – výrobu dámských pilníků. Celkově děláme robotická pracoviště, kde se manipuluje s materiálem.

Jak se za ty roky pozměnilo vaše odvětví?

Zdeněk: Všechno se zrychlilo. Dříve bylo na projekty více času, dnes je všechno potřeba rychleji. Také technologie se výrazně posunuly – od tužky a papíru k sofistikovaným softwarovým nástrojům.

Dnes se v souvislosti s průmyslem skloňuje umělá inteligence. Používáte ji?

Michal: Ano, například při snímání a manipulaci s materiály. Pomocí kamer a neuronových sítí analyzujeme pozice objektů a předáváme je robotům k dalšímu zpracování.

Jak se pro takovou práci shánějí zaměstnanci?

Michal: Vlastně těžce. Lidí je všude nedostatek a ani my nejsme výjimkou. Teď se třeba poohlížíme po projektantovi elektro, který by nám výrazně pomohl s projektovou dokumentací.

Máte nějaké vize, plány do budoucna?

Michal: Určitě bych chtěl, abychom byli schopní uspokojit poptávku. Právě proto bychom byli rádi, kdyby se nám podařilo sehnat lidi. Výrazně by nám to pomohlo, protože bychom se mohli více specializovat třeba na robotická pracoviště.

Foto: Archiv Satec