Na půdě v okolí třítisícové vesnice Vrdy hospodaří rodinná firma Jiří Jetleb a syn agrosdružení. Ta se zaměřuje na rostlinnou produkci. „Věnujeme se komoditám, kterým se v této oblasti daří, tedy hlavně pšenici, dále řepce, máku či kukuřici,“ prozradil spolumajitel společnosti Jiří Jetleb mladší.
Můžete v krátkosti představit vaši firmu Jiří Jetleb a syn agrosdružení?
Všechno začalo v roce 1993, kdy můj otec s bývalým kolegou začali společně hospodařit. V roce 2008 odcházel kolega do důchodu a já jsem od něj jeho poloviční podíl ve firmě odkoupil. Posledních sedmnáct let tak spolu s otcem děláme v tomto oboru.
Předpokládám, že jste do činnosti firmy, jak to tak bývá zvykem, zapojili i další rodinné příslušníky?
Je to tak, zaměstnaná je celá rodina. Tedy i moje manželka, maminka i sestra. K tomu ještě máme další dva zaměstnance a v létě brigádníky
Kolik v současné době obhospodařujete hektarů, resp. jaký byl v tomto směru vývoj firmy?
Je to v podstatě taková sinusoida. Ze začátku existence firmy bylo těch hektarů méně, postupně to šlo nahoru, nyní je to číslo zase spíše klesající. V současnosti tak hospodaříme na rozloze 640 hektarů, ale byly doby, kdy jich bylo až 750. Časem třeba opět začneme přibírat další podle toho, jaká bude situace v zemědělství.
V nabídce vaší produkce jsou pšenice potravinářská i krmná, řepka, kukuřice, mák a sojové boby. Proč právě tyto plodiny?
V první řadě jsou to hlavní tržní komodity v rostlinné výrobě v naší oblasti, kterým se zde daří. Samozřejmě se musíme chovat tržně, tedy dělat něco, co ekonomicky dává smysl. Proto pěstujeme tyto plodiny, navíc řepka, sója či mák jsou výborné předplodiny pro pěstování pšenice. Právě ta potravinářská je totiž doménou naší firmy. Dodáváme ji pro mlýn v Havlíčkově Brodě, kde z ní následně vyrábí mouku.
Jak moc je zemědělec první poloviny jednadvacátého století závislý na rozmarech počasí? Kvůli nim třeba v Česku každým rokem končí spousta ovocnářů. Je u vás situace odlišná?
Na počasí samozřejmě závislí pořád jsme, protože je to jeden z hlavních faktorů výroby, který nás ovlivňuje. S oblibou říkáme, že jsme fabrika pod otevřeným nebem. Faktem je, že zainvestujeme do vypěstování plodin, ale zároveň netušíme, za kolik je následně prodáme. Do poslední chvíle nevíme, kolik toho vypěstujeme, v jaké kvalitě a za jakou cenu.
Co čeká české zemědělství do budoucna? Rýsují se v něm nějaké zásadní či převratné změny?
Automatizace a robotizace jdou neustále hodně dopředu, ty budou mít velký vliv. Když jsem před těmi více než patnácti lety v oboru začínal, o automatizaci traktorů, které budou mít navigaci a budou jezdit po poli bez lidské obsluhy, se teprve hovořilo. Stejně tak, že chemickou ochranu plodin budou provádět drony. Nyní jde v tomto směru všechno rychle dopředu, takže nedokážu říci, kde bude zemědělství za deset let. Ale směrem k automatizaci a robotizaci bude rozhodně velký tlak.
A kde vidíte budoucnost vaší firmy?
Na vyšší počet hektarů či zaměstnanců nijak netlačíme. Spíše se zaměřujeme na ekonomickou část, ale také na ochranu životního prostředí. Tedy precizní zemědělství, chovat se šetrněji k přírodě, pracovat efektivně s půdou, aby se třeba zbytečně nezatěžovala. To je směr, kterým se snažíme jít.
Foto: Archiv Jiří Jetleb a syn agrosdružení
Vrdy, Markovická 314, 285 71, tel.: 327 397 286, agrosdruzenivrdy@centrum.cz
Buďte první! Přidejte komentář