„Řemeslo má zlaté dno,“ říká staré české přísloví. V případě instalatérství to platí dvojnásob. K jaké práci se může dostat v jaderné elektrárně Temelín a jaké věci nejčastěji řeší instalatér v domácnostech? O tom jsme si povídali s Danielem Puchelem, který pokračuje v rodinném podniku svého otce v Horním Bukovsku.
Jak se za posledních deset let změnilo instalatérství?
Postupy zůstávají podobné, ale materiály se hodně posunuly kupředu. Vlastním i autogen a dokážu svařovat kotelny nebo předvolované potrubí. Dnes už jsou speciální lisovací přechody, které se lisují přímo na železné roury, což je velký posun. Každá nová technologie ale vyžaduje certifikace a školení.
Proč jste si vůbec vybral instalatérské řemeslo?
Věděl jsem, že to bude moje cesta, když jsem začal s brigádami. Nejčastěji jsem chodil právě k tátovi, kde jsem pochytil instalatérské řemeslo a potom jsem zjistil, že vlastně nic jiného neumím a volba tak byla jasná.
Kolik projektů zvládnete udělat během roku?
Dalo by se říct, že máme v průměru jednu zakázku týdně. Některé projekty trvají dva až tři měsíce, jiné zvládneme za den nebo dva. Děláme malé zakázky, jako je výměna baterie, ale také velké projekty – například jsme pracovali na kulturním domě v Dolním Bukovsku nebo na bytových domech v Českých Budějovicích a Praze. Významná byla také práce na jaderné elektrárně Temelín.
Co jste dělal v Temelíně?
Tam jsme strávili dva roky. Ve většině budov jsme dělali stoupačky vody, a to jak v té „čisté části“, strojovně a podobně, tak i v té „špinavé“, tedy v obestavbě reaktoru. Tam člověk musí procházet přes skenery, aby potom nezářil radiací. Právě v té „špinavé části“ jsme chodili i v takových těch ikonických žlutých ochranných mundurech. Tahle práce mě moc bavila.
A co převažuje? Práce na rodinných domech, nebo spíše velké projekty?
Řekl bych, že je to půl na půl. Děláme kompletní instalace pro rodinné domy od základů až po kotle, ale také velké projekty, jako jsou haly, bytové domy a velké kotelny.
Co byste doporučil lidem, kteří staví dům? Na co si dát pozor?
Hlavně je potřeba si ujasnit finanční možnosti a komplexnost všech systémů, aby to dávalo smysl. Například vytápění je dnes dražší než vodoinstalace. Oblíbená jsou podlahová topení nebo tepelná čerpadla, ale jejich pořizovací náklady začínají kolem 200 tisíc korun a mohou se vyšplhat až na půl milionu.
Klíčová je také kvalita provedení. Materiály jsou většinou standardní, ale rozdíl dělá, kdo práci provádí. Špatně provedené instalace, třeba provařené roury, nekvalitně ohýbané trubky anebo špatně provedené pracovní postupy a výpočty, mohou způsobit spoustu problémů.
Provádíte i běžnou údržbu?
Ano, například čištění kanalizace, opravy baterií, záchodů nebo prasklých trubek. Lidé by si ale mohli ušetřit spoustu problémů, kdyby byli opatrnější. Nejčastější chybou je vylévání tuku nebo lógru do odpadu. Nebo když se odpad ucpe, všichni známe hydroxid sodný – takzvaného krtka. Ten je sice perfektní prevence. Ale odpad neprorazí, ztvrdne v něm a je to jako cement. Co by se jinak dalo vyřešit velmi snadno, tak tohle je kolikrát až na vysekání.
Další častou chybou je používání visutých držáků na vůně do záchodu. Člověk se špatně pohne, spadne to do záchodu a po spláchnutí se to zasekne v sifonu a už je problém na světě.
Máte nějaké historky z praxe?
Historek by byla spousta, ale většina je spíš k zasmání na fotkách. Například jsme měli zakázku, kde nám neodtékal odpad z baráku. Nakonec jsme zjistili, že nějaký zedník trubku zafoukal montážní pěnou. Nebo si zákazník stěžoval na nefunkční záchod a my zjistili, že do něj vylil kýbl s hadrem.
Buďte první! Přidejte komentář